ad. 18.6. - hořčáci: Pantáto, to jsem psal já, fakt jsou ti hořčáci dobří a provozuji to opakovaně, jen při tom dlouhém dušení nesmíš přešvihnout tu správnou mez, ono je to asi jako s cibulkou, když je tmavě hnědá, je akorát, když už černá, hořkne.... vyzkoušej a uvidíš:
Dus s kmínem nejméně 20minut a pokus se vydusit skoro všechnu vodu, pak osol, přidej cibulku, chvíli ještě smaž, ať zesklovatí, prskni tam vejce a chutě do toho!
Tak přesně podle této rady jsem se zařídil. A mohu konstatovat, že smaženici z kloboučků (třeně jsem na Martinovu radu vynechal) jsem v pohodě snědl. Možná maličko hořké příchuti někde vzadu jsem zaregistroval, ale pokud bych nevěděl, že jde o hořčáky, tak si toho vůbec nevšimnu.
Měl bych ale přece jen jednu radu - pokud míváte sebemenší problémy se žaludkem, ať už skutečné, nebo třeba jen psychického původu, podobným experimentům se přece jen raději vyhněte. Co se mně týče, mám ve svém houbovém jídelníčku o jeden druh víc.
Ještě jednu zkušenost bych doplnil. Hořčáky jsme nechali vylouhovat ve dvou litrech limo-citron. Vynikající chlazený nápoj plně nahradí klasický tonic, ve kterém navíc není chinin. V části jsme nechali hořčáky louhovat delší dobu, výluh užíváme v případě drobných potíží se žaludkem, hlavně při nadýmání, stačí vypít zhruba 1 cl. Tuto metodu mohu doporučit bez obav z nějakých následků. Joska